Popellko, našlapuji tiše a obezřetně ... právě jsem dočetl Tvé Sedmikráskové blues a moc se mi líbilo. Nechápu proč se tady nikdo "nahlas" neozývá. Asi bych to měl pochopit, sám jsem se na PP několikrát "zaklel" tím, že už tam definitivně skončím.

To Sedmikráskové blues má v sobě zvláštní melancholii ..."Svět je zítřkem našich dětí..." člověk to vidí pořád víc na sobě, svět začíná být stále víc našim včerejškem, vlastní vzpomínky z dětství už dneska nejsou pravdou. Ale to už zní spíš jako rozbor v komentářích na PP :-)))) Měj se hezky a piš, abych se tu mohl stavit třeba zase za rok. :-)