Labutí
08.03.2013 08:16
Labutí
(Vaškovi)
Do posledního vydechnutí
chci neumělé verše psát
o malém princi který na labuti
v objetí tichém bělostných perutí
směl z výšky svět poznávat
A v oblinách té štíhlé šíje
jež mívá jen krk labutí
se s kalnou mlhou nastěhoval říjen
a dřív než ten kdo pozdní víno pije
pak oblék stromy do žluti
Tu knížku cos mi kdysi dala
schoval jsem se sny pod polštář
s léty se hodně ohmatala
čas je krutý neúplatný sochař
Až tam kam šel pan Exupéry
budu se jednou chystat já
přikrývku s labutími pery
mi na cestu malý princ přichystá
Když zahynuly květy růží
do nichž se zakous první chlad
kroužila labuť ladně nad kaluží
a v nebi natřeném ředěnou tuší
vyhlížela listopad
A s každou spadlou kapkou vody
co zastudila za límcem
přestával ten princ věřit na náhody
a postavil své růži z pírek schody
aby mohla jít za sluncem
Tu knížku cos mi kdysi dala
schoval jsem se sny pod polštář
s léty se hodně ohmatala
čas je krutý neúplatný sochař
Až tam kam šel pan Exupéry
budu se jednou chystat já
přikrývku s labutími pery
mi na cestu malý princ přichystá
Snad aby neměl v duši smutek
nakreslil jsem mu beránka
z cukru citrónu a jablečných slupek
uvařil čaj ať ze sněhových kupek
vykoukne bílá sasanka
Do posledního vydechnutí
chci neumělé verše psát
ač do úst se mi vkrádá pachuť rtuti
že s ránem víc nepřijde procitnutí
i princové občas musí spát
Tu knížku cos mi kdysi dala
schoval jsem se sny pod polštář
s léty se hodně ohmatala
čas je krutý neúplatný sochař
Až tam kam šel pan Exupéry
budu se jednou chystat já
přikrývku s labutími pery
mi na cestu malý princ přichystá
Až tam kam šel pan Exupéry
budu se jednou chystat já
přikrývku s labutími pery
mi na cestu malý princ přichystá