Pozdě vrátit čas

Pozdě vrátit čas

Ledový střechýlek zacinkal Ave,

a průhledná krása světa,

má jenom jeden kaz.

Za čelem z ustaraných vrásek plave,

v kyvadle času zapomnění,

zadrhl se mráz.

Lampička zdusila pramínek světla,

poslední kapičku naděje,

v níž lze vrátit čas.

Jen krůpěj krve a slz z tváří smetla,

paličky hořkosti co tepou,

v těle každého z nás.

V oříšku dutém se ticho ozývá,

nehlučná je duše člověka,

když v ráji prší.

Bůh co se asi zrovna nedívá,

skořápkami ťuká o sebe,

neví nic, jen tuší.

(Že je pozdě vrátit čas.)