Popelce
03.01.2011 21:28
Popelce
(Jirkovi)
Průzračná a čistá,
jako vřídlo,
snad říza anděla,
snad hebké jeho křídlo.
Neutichá v tobě,
ticho snění,
věčný nápis vrytý,
hrotem do kamení.
Také láska,
trochu se tě týká,
pestré šátky,
a střevíčky z lýka.
Z pohádek, jak z perel,
hrad sis postavila,
tam mlčenlivě sedíš,
tichá, sněhobílá.
Mám něžnou konvalinku,
pro svou malou paní,
až zavoní,
snad spustí jarní tání.